--- krátká povídka, kterou jsem napsal v 16 letech
Václav Klaus, rozený český mudrc a prezident, si to se svým bývalým stranickým kolegou a nyní přítelem Mirkem Topolánkem šinul po Národní třídě, když nakupovali svým milenkám vánoční dárky. Navštívili mnohá zlatnictví a rukama jim prošla spousta krásných prstenů, náhrdelníků a náramků, až jim z toho všech šest očí přecházelo. Nakonec dárky vybrali v místní bižuterii. Po náročném nákupu se rozhodli vyhledat nějaký podnik, kde by si za ušetřené peníze dali kávu či zakousli dorta. Prošli mnoho restaurací a barů, ve kterých jim většinou bylo oznámeno, že právě zavírají, neboť jim nejde proud nebo zemřel jejich nejmilejší kuchař. Skutečným důvodem však byla prostá starost vedoucích restaurací, že přijdou o hosty. Do jednoho zvlášť dobře vypadajícího podniku je nepustili jen proto, že majitel podniku prý nemá rád pravicovou stranu ODS. Mirek Topolánek se s levičáckým vrchním několik minut dohadoval svojí velmi umírněnou češtinou a nakonec volaje „modrá je dobrá!“ zmizel i se svým nohsledem. Unavení státníci nakonec po dlouhé obchůzce, kdy se střídali v nošení igelitového pytlíku s dárky, dorazili k podniku nad jejímž dveřmi svítil neonový nápis „Modrá ústřice“ (poznámka: Modrá ústřice je gay klub). Tento podnik se jim už od prvního pohledu velmi zamlouval, protože jim připomínal nedávnou dovolenou s Krejčířem na Kaprech a navíc modrá je přeci jejich barva. Ano, to bude velkolepé zakončení jejich ušlechtilé pouti. Obsluha baru byla Vaškovi velmi sympatická, protože všichni číšníci a nejen oni měli také tak pěkný knír jako on. Chvilku ucucávali kávu z růžových hrnků, když po nějaké době Míra upozornil na zvláštní náhodu, že v celém sále není jediná žena. Přišlo mu to náramně směšné a šklebil se na všechny strany. Náhle mu však zrak spočinul na Klausově strnulém výrazu. Vašek; ano, on to pochopil. Ti lidé okolo nejsou tak úplně normální. Ano! Jsou to teplouši!. Při té myšlence měl chuť opět naplnit svůj hrnek směsí vypité kávy a žaludečních šťáv. V hlavě onoho starce se odehrálo něco, v co poslední dobou doufala většina české populace. Když on, Václav Klaus, sedíce na vypolstrované židli v pražském gay baru, konečně uvěřil v globální oteplování.
Žádné komentáře:
Okomentovat