--- úkol pro Vyšší odbornou školu publicistiky; modul: Duchovní kořeny Evropy; zadání: konstrukce příběhu (nepříběhu)
„My jsme kapky vody, nositelky života, služebnice přírody a naplnitelky matčiny vůle.“
Dlouho odpočívala. Dlouhý spánek uprostřed ledovce. Nevěděla, proč ji matka opět povolala do služby, ale byla nadšená svým štěstím. Opět byla součástí cyklu. Opět mohla předávat dar. Stala se součástí moře, stala se součástí mnoha ryb, živočichů i rostlin. “Moře nebylo takové, jak jsem si ho pamatovala, i tak jsem se s ním nerada loučila.“
Příroda ji zbavila soli a vynesla na nebesa. „Krásným ranním deštěm jsme se přesunuly dolů. Bylo to úžasné. Vzpomínám si, že jsme dokonce udělaly duhu. Brzy ožil celý les. Byla jsem šťastná. Na všechno nové a záhadné jsem hned zapomněla.“
Osudným jí bylo setkání s člověkem. „Ten tvor se podobal zvířeti, které jsem za své staré existence také mnohokrát obdarovala.“ Kapka vody byla šokovaná a zdrcená.
„Před nimi se utéct nedá. Jsou všude a všechno chtějí. “Upravují”, “vylepšují” “zdobí.” Matčina daru si neváží, přesto ho chtějí všechen pro sebe.“
„Z blízka jsem poznala co je to smog, kanalizace a celá jejich civilizace. V jedné z jejich masných velkochovů jsem měla dokonce stovky různých hostitelů během jednoho roku.“
„Víte, že nám říkaljí H2O? A že když se zbaví toho O, vyrábí pak věci, kterými mohou zničit svět? Nebo ho už ničí?“
„Oni válčí, oni snad válčí s mojí maminkou, to přeci nejde... Asi to začalo tím, když ovládli oheň..“
„Copak může být tvor, který vládne ohněm dobrý? A jak jím vládne? Náš největší nepřítel, největší zlo - oheň. Život požírající plameny. Takovému tvoru máme darovat život. Proto nás matka povolala zpět do služby? Proto nechala roztát ledovce? Nebo, že by měla jiný záměr....?...“
Náhle jí to došlo. „Matka je geniální!“
Žádné komentáře:
Okomentovat